Žena, kterou vesmír vymazal

Po válkách, říších, proroctvích a silách schopných rozhodovat o osudu celých civilizací José Monteiro zjišťuje, že existuje něco, co nedokáže zachránit ani veškerá moc vesmíru: čas. Žena, kterou vesmír vymazal je básnická sbírka odehrávající se po Konci A knihy Začátek konce: Poslední dech lidstva — Soud bohů. Sleduje vztah Josého a Brunix skrze lásku, rodinu, poslední hodiny jedné reality a vzpomínku, která zůstane, když vše ostatní zmizí. Po tři sta šedesát pět dní se José snaží dělat to, na co po většinu života zapomínal: žít. Ne jako Montarion. Ne jako zachránce. Ne jako muž schopný postavit se samotnému vesmíru. Prostě jako José, po boku ženy, kterou miluje, a dětí, s nimiž vybudoval život, který nikdy neměl být možný. Když se však vesmír změní, Brunix zmizí z dějin. Místa zůstanou. Města pokračují. Hvězdy stále existují. Nikdo si ji však nepamatuje. Nikdo kromě Josého. Prostřednictvím básní o dvou světech, které se naučily dotýkat, o jejich posledním společném roce, zrození rodiny, několika hodinách věčnosti a osamělosti jediného člověka, který si pamatuje život vymazaný samotným vesmírem, se Konec A proměňuje v intimní cestu láskou, ztrátou, pamětí a existencí. Možná je zapomnění způsob, jak přežít. José Monteiro tuto výsadu nedostal. Vesmír na Brunix zapomněl. On ne. Poetické dílo z Montarion Universe. Upozornění: dílo se odehrává po Konci A a obsahuje významná odhalení z tohoto konce.